Jan Máša

JAN  MÁŠA

24.6.1867 – 27.2.1933

Úvod

Jan Máša patřil od roku 1898 do roku 1933  k předním významným osobnostem města Brna a jeho okolí - Jižní a Západní Moravy. Byl:

Po celý život nadevše miloval svou vlast a s neúnavnou usilovnou pílí se zasazoval o rozvoj moravského zemědělství a o jeho povznesení na vyšší úroveň. Dále o omezení německé nadvlády na území bývalého Markrabství moravského. Byl si vědom toho, že jsou to německé školy které způsobují, že z českých dětí, které je navštěvují, se stávají němečtí občané, kteří v další generaci nemají ani potuchy, že jejich předci byli Češi. Proto se zasazoval o zakládání českých škol všech stupňů, i odborných, o zakládání českých knihoven, pořádal přednášky, besedy.....

     Současníci hovořili o Janu Mášovi při příležitosti oslav jeho šedesátých narozenin nebo 25-letého úspěšného starostování v Národní jednotě pro jihozápadní Moravu, jako o neobyčejně čestném, ušlechtilém a šlechetném člověku. Stejně tak o něm v pozdější době hovořila jeho snacha a vnučka, tedy má babička a maminka. Byl obětavým vlastencem, který se ze všech sil snažil zabránit postupující masové germanizaci českého lidu Moravy, posílit jeho národní vědomí a sebevědomí a všemi možnými dostupnými prostředky být nápomocný při řešení tíživé ekonomické situace českých občanů, především rolníků, nádeníků, dělníků...  Všechno to, co dělal, dělal s láskou k českému lidu Moravy, vždy s plným nasazením a celým svým srdcem, nenechal se odradit dílčími neúspěchy a s neutuchající pílí a optimizmem šel do dalších a dalších projektů, o kterých věřil, že tyto tentokrát budou úspěšně dokončeny. Pomoc utiskovanému českému lidu Moravy se mu stala smyslem života, věnoval jí nejen všechny své síly a čas, ale i značné vlastní finanční prostředky. Vždyť jen náklady na dopravu na schůze, besedy, přednášky atd., které Národní jednota pořádala, a které si sám hradil, ho stály podle pozdějšího vyčíslení cca 50.000 Kč. Protože si byl vědom, jak důležité je vzdělání, věnoval Vysoké škole zemědělské v Brně, o jejíž založení se zasloužil, odborné knihy, včetně unikátů, v hodnotě cca 40.000 Kč, Tišnovské knihovně věnoval dar ve výši 5.000 Kč. O darech svědčí jednak děkovný dopis rektora Vysoké školy zemědělské v Brně ze dne 28.1.1927 – viz. Příloha č.1 a dále zápis v kronice města Tišnova z roku 1928. V Jihlavě, na počátku své žurnalistické kariéry, kde se střemhlav vrhl do národní práce a bez ohledu na existenční zaopatření začal vydávat vlastní noviny – „Jihlavské listy“ a následně „Rolnický obzor“, byl nucený vložit do jejich rozjezdu značné finanční prostředky. Ještě po sedmi létech, kdy musel zastavit jejich vydávání, protože se odstěhoval do Brna, mu zbývá z těch těžkých počátků dluh ve výši 20.000 zlatých. Ten postupně a ještě dlouho splácel v Brně ze skromného služného, vždyť jako prozatímní oficiál úřadu s názvem „Zemědělská rada pro markrabství moravské“ dostal roční plat ve výši 1.100 zlatých. A to není ani 100 zlatých na měsíc, ze kterých musel živit rodinu. Už se ale nikdy nedozvíme zda uvedený dluh 20.000 zlatých byl jedinou konečnou finanční ztrátou v Jihlavě. Vždyť roce 1894 se Jan Máša oženil se Zdeňkou Pitterovou, dcerou vcelku bohatého kupce, majitele parního mlýna a celé řady polností. Zdeňka musela určitě dostat slušné věno. Kam se ale rozplynulo? Vždyť z Jihlavy se stěhovali jen s dluhy. Podle jeho vlastních slov dluhu ale nikdy nelitoval,  protože „léta prožitá v Jihlavě byla jeho nejkrásnějším životním obdobím a bylo mu útěchou, že hmotná ztráta, kterou utrpěl, byla vykoupena velkými národními prospěchy na jihlavsku“.

Pro naši generaci, o sto let později, je jeho jednání nepochopitelné. Vycházelo ale z doby jaká tehdy v 19. a počátku 20. století byla. Pro pochopení si připomeňme některé historické události, které ji charakterizovaly, a které jsou uvedeny v Příloze č. 2. Ale nejlépe tu dobu, ten konec 19. století charakterizují vlastní slova Jana Máši, uvedená v knížečce Osm let na hranici českomoravské, jejímž byl autorem: „Byl to život, opravdový život, těch sedm let, každý se snažil býti prospěšný veřejnosti, celku... Sobectví, které tak hrozně dnes bují a otravuje celý národ, tehdy bylo věcí skoro neznámou, nepatrné výstřelky byly lehce udušeny a utlumeny. Bylo nadšení, zápal pro věc, odvaha k akcím sebe těžším...“

Vzpomínám na chvíle, kdy jsem pomáhal realizovat tuto vzpomínku na Jana Mášu, dílo pravnučky Jana Máši Ing. Jarmily Matouškové. Budu se snažit, aby toto dílo bylo stále k dispozici všem, kteří se budou zajímat o život a dílo Jana Máši.

Ing. František Posekaný

Aktualizace 1.3.2024